Svůj vlastní svět

V mém světě nejsou pravidla

V mém světě jsou jen stavidla

Co zdi staví proti lžím

I když velmi dobře vím

Že pravda se jen stěží hledá

V mém světě tuším jasný směr

Tu šipku jsem rukou zdatnou

Na dveře z kůry nakreslila

Však ptám se, kudy

A ona se kroutí a mění

A já zas nevím nic

V mém světě bys marně hledal

Vyjmenovaná slova

V mém světě rozhoduje krása

Barvy očí zrána

Zázrak, že našla jsem rudý lístek v trávě

Že v mračnech vidím draka

Ačkoliv ho nikdo nepouští

V mém světě se večer co večer

Mé tělo v popel promění

A já se modlím v Anděly

Chyťte mě a pro dobu snění

V kolébce z křídel mi ustelte

A nechte mě odpočinout

V mém světě po ranním probuzení

Sahají prsty pro verše

A srdce se slaví při setkání

Kdy potká druhého umělce

A blaží se pohledem v červáncích

A po nocích rozsvítí svíce

Co vykreslí hvězdu v každém páru očí

Ať smějí se nebo mračí

Té hvězdě to nevadí

V mém světě jsem pořád dítě

Co diví se dospělé realitě

Snad mělo by stydět se pro svou jinakost

Holčička malá věří, že místa je tu dost

Pro ochránce, pro přátele

Pro lásku a hlavně pro sebe

A tak si s sebou na zádech tahá

Svůj malý ateliér

Obranu proti samotě

Svůj vlastní svět

V němž roste, v němž uvadá

Chrání ho proti dospěláckým vpádům

Chrání ho proti nelásce

Aby taková, jaká opravdu je

Mohla býti milována